Příběh hrdinství protinacistických odbojářů známých pod názvem Tři králové https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_kr%C3%A1lov%C3%A9_(protinacistick%C3%BD_odboj) je obecně známý. Bohužel, ne ještě dostatečně. Stále jsme nenapravili důsledky systematického vymazávání nekomunistického protinacistického odboje, které čtyřicet let prováděla KSČ. Chtěla si tak přivlastnit veškeré zásluhy za porážku nacismu na domácí frontě. Zamlčovala či bagatelizovala hrdinství, odvahu a zásluhy všech statečných lidí, kteří za nás často položili i život, ovšem měli pro komunisty tu "vadu", že vyznávali svobodu, ne třídní boj.
Když se účastním vzpomínkových akcí, vždy se sám sebe ptám: děláme dost, abychom službu, kterou vlasti prokázali tito hrdinové, dostatečně uctili a zároveň jejich odkazu využili i pro dnešní dny? Pouze si připomínat jména, historii, fakta a data nestačí. Musí je znát naše mládež. Ale nesmí jít o pouhé školometské informování. Za zásadní totiž považuji, aby nám tyto příběhy byly neustálou inspirací a zrcadlem našich vlastních životů.
Byli bychom my dnes, v době, kdy slova jako vlast, či povinnost ztrácejí obsah, za ně připraveni zemřít? Dnes, kdy oběť a její význam pro společnost i jedince je potlačena? Dnes, kdy dokonce i pouhá oběť vlastního pohodlí, komfortu, volného času, koníčků a kariéry pro děti, pro rodinu, pro druhé je vnímána jako cosi nepatřičného, hloupého a přežitého? Přinést vědomě oběť společnosti, druhým a vlasti je v zásadě velmi vzácný přístup. Natož, kdyby šlo o oběť nejvyšší.
Mravní imperativ, že je správné se za druhého obětovat a že nikdo neprokazuje větší lásku k druhému, než ten, kdo položí vlastní život, zde pořád zůstává. Např. Mašín, Morávek a Balabán ho naplnili bezezbytku.
Nalezli bychom pro takové činy podporu u vlastních blízkých, kteří by sami mohli být ohroženi či odsouzeni k represím i fyzické likvidaci? Jsou hodnoty a společenství, za něž stojí zemřít? Jsme ochotni obětovat se za národ - což není beztvará hmota, ale konkrétní lidé, třeba naši sousedé? I ti, se kterými vedeme spory a nemáme je zrovna rádi. Jsme ochotni obětovat se i za ty, kteří nám ublížili?
Hrdinské činy nejsou "jen" příkladem hodným následování a obdivu. Ale i inspirací k sebereflexi a hledání příležitostí k všednímu hrdinství v ani zdaleka ne tak dramatických situacích našich vlastních životů. Pokud tak činit nebudeme, možná budou muset v budoucnu naše rodiny ze svého středu opět přinést oběti nejvyšší. A to bych si opravdu nepřál.
Máme opravdové hrdiny. Mašín, Morávek, Balabán
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 222 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1400 |
Originální osobnost. Jako každý jiný. Ještě že máme DNA. Jinak také manžel, táta, veterinář, textař, bývalý předseda KDU-ČSL, zastupitel a poslanec.
Zadavatel a zpracovatel: KDU-ČSL