Změna, kterou potřebujeme a kterou chceme
Změna sama o sobě ještě neznamená, že se věci zlepší. Známe i změny k horšímu. V současné době tu na jedné straně stále ještě máme strany zkušených politických matadorů, na druhé straně ty, kteří reprezentují změnu a odklon od politiky 90. let.
Tábor nositelů změn je ovšem značně různorodý. Jednak tu jsou politické novotvary, monokraticky vedené silnými lídry: hnutí ANO 2011 Andreje Babiše a Stranu přímé demokracie Tomia Okamury. Pak je zde jedna tradiční demokratická strana, která prošla kompletní generační obměnou, tou je KDU-ČSL. A pak stále silnější proud lidí z komunální politiky, kteří se spojili do hnutí Starostové a nezávislí, případně vytvořili krajské koalice.
S jistou rozumnou mírou zjednodušení tedy můžeme říci, že voliči mají na výběr ze dvou typů změny. Jednu představují vůdcovsképrojekty řízené jedinou osobou, druhou pluralitní strany či hnutí budované důsledně odzdola.
Krajské volby jasně ukázaly setrvačnost pohybu, s nímž razantně vrazil do politiky Andrej Babiš v roce 2013 a od té doby nepřetržitě pokračoval na cestě vzhůru. Tento pohyb se zpomalil a hnutí ANO zdaleka nevyhrálo volby s takovým výsledkem, jaký předpovídaly průzkumy veřejného mínění (a vůbec s nejnižším procentem hlasů, jaký kdy získala vítězná strana v krajských volbách). Nicméně stále to stačilo na vítězství a to vítězství je třeba jednoznačně připsat Andreji Babišovi. Voliči ve všech krajích volili jeho, nikoli regionální lídry, jak jasně ukazuje velmi nízký počet preferenčních hlasů.
Senátní volby byly jiné a prokázaly, že ANO, coby monokratické hnutí, nepřivádí do politiky osobnosti – a co je podstatné, jeho voliči je ostatně ani nežádají. Právě osobnosti se však v senátních volbách volí, proto ta porážka. Zatímco v prvním kole, kdy se senátní volby konají s krajskými, se volba Andreje Babiše přelila (díky souběžně konaným krajským volbám) do postupu 14 kandidátů ANO, druhékolo bylo pro ně debaklem. Nebylo v tom žádné spiknutí ostatních stran, ale spiknutí voličů, a to dokonce i vlastních voličů Andreje Babiše. To, co je největší silou hnutí ANO, je i jeho největší slabinou. Když nezafunguje lídr, nezafunguje nic...
Pokud tedy je ANO nositelem změny, rozhodně to není změna pluralitní, která by si kladla za cíl obrodit celou zastupitelskou demokracii a vyplnit ji novými silnými a čistými osobnostmi.
Další otázka zní: jaká je vlastně dnes síla tohoto typu změny? Když se podíváme na výsledky krajských voleb, pak – pro někoho možná překvapivě – zjistíme, že KDU-ČSL se svými koalicemi a Starostové se svými koalicemi (a to pouze v krajích, kde překonali pěti procentní klauzuli) získali dohromady srovnatelné procento hlasů, jako vítězné ANO. Přičemž šlo o rozdrobené subjekty, které nemohly těžit z masivního celoplošného marketingu postaveného na celostátních tématech a osobě jednoho vůdce.
Jinými slovy: „slabá“ změna představovaná zdola budovanými pluralitními subjekty se ve svém součtu vyrovnala „silné“ změně, za níž stojí bohatý monolit a exkluzivní mediální zázemí. Nemluvě o senátních volbách, v nichž první typ změny zvítězil poměrem téměř pět ku jedné. Toto srovnání ovšem nevypovídá o celkové celostátní síle. Ani ne tak kvůli nízké účasti, jako kvůli logice dvoukolového systému, kdy nevítězí první na pásce z prvního kola. Nicméně vypovídá to alespoň o něčem – potenciál hnutí ANO má svůj strop.
Co bude dál? To záleží jednak na tom, zda ti, kteří představují pluralitní změnu, dokáží překonat osobní ambice a naleznou společnou řeč. Za druhé, a to především, záleží na samotných voličích, jaký typ změny budou preferovat.
Nejde primárně o přetahovanou o morálku. Čistě při pohledu na to, kdo dnes má slovo v KDU-ČSL, či u Starostů, se ukazuje, že těch nových, nepopsaných a čistých je na této straně daleko více, než v ANO, v němž se sešla poměrně početná sbírka politiků, kteří prošli různými funkcemi v jiných stranách již v 90. letech. To ale není až tak podstatné. Daleko podstatnější je, že buď budeme mít změnu, jakou nabízí tradiční zastupitelská demokracie, v níž voliči nakonec donutí každou stranu zbavit se lídrů s poškozenou reputací (KDU-ČSL to ukázala jako první). Nebo si zvolíme změnu směrem k orientálnímu typu „řízené“ demokracie, v níž lídr je vším, řadový člen ničím a moc je vším, program a hodnoty ničím.
Která z těchto změn je tedy skutečně změnou k lepšímu? Kterou z těchto změn chceme a potřebujeme?
Pavel Bělobrádek
Dostatek domovů pro seniory
Náš Královéhradecký kraj má největší zastoupení lidí starších šedesáti pěti let. Proto je třeba pokračovat v budování domovů pro seniory a domovů s pečovatelskou službou.
Pavel Bělobrádek
Vzdělání, ale i výchova
V naše kraji se díky spolupráci neziskovek i krajského zastupitelstva podařilo v mnohém unikátní spojení výuky etické a environmentální výchovy.
Pavel Bělobrádek
Krása našeho nářečí
Mám moc rád naše nářečí. Pomalu již mizí a je nahrazováno hovorovou češtinou. Je to logické, školka, škola, televize a internet pomalu a jistě unifikují češtinu.
Pavel Bělobrádek
Zdraví máme jenom jedno
Na této větě se asi všichni shodneme. Mnohé sami můžeme ovlivnit životním stylem i opatrností. Na druhé straně, jak se říká, nemoci nechodí po horách, ale po lidech.
Pavel Bělobrádek
Přehrady sucho nevyřeší
Letos konečně začalo normálně pršet. Na většině území tak skončilo katastrofální zemědělské sucho. Vyhráno ale opravdu není.
Pavel Bělobrádek
O vodě, trávě a budoucnosti
Začala nám sena. Uvědomil jsem si přitom, jak mě před pár lety zarazilo, když mě nezávisle na sobě vrstevník a dva mladí kluci řekli, že nemáme udržovanou zahradu.
Pavel Bělobrádek
Šmejdi opět okrádají důchodce!
Obrátila se na mě dcera nemocné osmdesátileté paní, která dostala dopis od energetických šmejdů, kteří ji nutili k zaplacení částky 12 500 Kč (tj. zhruba celého jejího jednoho důchodu).
Pavel Bělobrádek
Babičky a dědečkové jsou důležití
Od svých babiček a dědů jsem se hodně naučil. Z jejich vyprávění, způsobu života, práce i osudů. Jak těžké bylo procházet válkami, krizemi a osobními tragédiemi. Nakonec i nemocí, nemohoucností a odchodem na věčnost.
Pavel Bělobrádek
Je čas nastartovat ekonomiku
Čas razantních opatření, mimořádných postupů, improvizací a také pochopitelných chyb v situaci, s níž nikdo neměl zkušenost, se chýlí ke konci. Je třeba obnovit řád, fungující systém a co nejvíce se vrátit k normálu.
Pavel Bělobrádek
Koronavirus jako výzva
Musím poděkovat všem, kteří se v této složité době chovají zodpovědně a snaží se minimalizovat riziko šíření nákazy zejména na seniory a nemocné.
Pavel Bělobrádek
Pravda o nápadu EU zavést institut strpění cizinců
V RC Monitoru 20/2019 se objevila poznámka o zavedení institutu strpění cizince jako nápadu EU, s povzdechem, že o tom většina médií mlčí. Vysvětlím, proč se tato zpráva objevila zejména na desinformačních a eurofobních webech.
Pavel Bělobrádek
Chápeme až příliš dobře, co se kolem děje, pane Pehe
Jiří Pehe v březnu publikoval v Deníku N a na ČRo plus reakce na můj komentář o budoucnosti KDU-ČSL. Jsem za reakci rád, ovšem její styl a některé v ní obsažené teze musím zásadně odmítnout.
Pavel Bělobrádek
Ještě jednou o tom, proč se KDU-ČSL rozhodla pro samostatnou kandidátku
Čeština je krásný jazyk. Když David Klimeš píše o volbách předsedy Senátu – tak „se centristé nedohodli“. Všimněte si prosím toho krásně neutrálního SE.
Pavel Bělobrádek
Pavel Bělobrádek: V kauze Babiš nejde „jen“ o vládu
Případný pád vlády je samozřejmě pro ty, kteří v ní sedí, docela zásadní. V kauze Babiš jde však o daleko důležitější věci. V sázce jsou národní jednota, hodnoty 17. listopadu či právní stát.
Pavel Bělobrádek
Maminky si zaslouží lepší penze
Je dobře, že vláda chce zvyšovat penze. Hnutí ANO tak změnilo názor, protože v předchozím kabinetu se stavělo proti a ČSSD s KDU-ČSL ho musely přehlasovávat. Ale je tu jedna skupina, na kterou vláda stále nemyslí: matky. Ty si zas
Pavel Bělobrádek
Masaryk, vlastenci a ”vlastenci”
Minulý týden se nám roztrhl pytel s masarykovskými citacemi a vzpomínkami. Je to logické, slavili jsme 168 let od narození prezidenta Osvoboditele.
Pavel Bělobrádek
Nemíchejme jablka a hrušky
Sociálně-tržní hospodářství jako osvědčená a férová cesta k blahobytu V předvolebním období se to sliby „všechno pro všechny“ jen hemží. Kdekdo navrhuje zlepšení, převratné novinky, „revoluční“ nápady, realizaci svých snů.
Pavel Bělobrádek
Teď musíme řešit bolesti úspěchu
Velké strategické investice a s nimi spojené státní investiční pobídky do regionů přinášejí vyšší zaměstnanost. Ukazuje se však, a lidé z takto „úspěchem postižených“ regionů velmi dobře vědí, že velké investice způsobují problémy
Pavel Bělobrádek
Rodina na prvním místě
Náš volební program má přes dvě stovky konkrétních bodů. Ale všechny lze nakonec popsat jednou větou: to vše děláme pro rodinu a pro naše děti, aby se jim u nás dobře žilo.
Pavel Bělobrádek
Pro naše děti, pro naši budoucnost
Bez dětí nemá naše země budoucnost. Nebude mít kdo vydělávat na penze, na práci budeme muset dovážet cizince a Česká republika ztratí svou identitu a kulturu. Proto KDU-ČSL dlouhodobě podporuje výchovu dětí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 222
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1405x
Zadavatel a zpracovatel: KDU-ČSL