Orlík oi! oi! aneb jak začínal Daniel Landa

Tuto desku zná asi většina mých vrstevníků. Hity jako Faschos, Skinhead, Pivečko nebo Bílej jezdec, si jistě i po sedmnácti letech mnozí vrstevníci vybaví. A to nemusejí mít nic společného se skinheads, natož s nacisty.

LP z roku 1990 byla pro nás mnohé zjevením. Styl Punk’n’Oi, který jsem poprvé slyšel z kompilace Rebelie, byla úplně něco jiného než  Horňák, Muchová, Katapult, nebo Citrón. Bylo to jednoduché, rychlé a úderné. A Orlík hrál jak o život. Daniel Landa - známý z filmu Proč?, „Kendy“ z básníků - David Matásek, Martin Limburský a Jakub Maleček se s tím nemazali. Pravdou je, že Bílou ligu nazpívali nejdřív pozadu, popředu až o rok později na svojí druhé, tvrdší a poslední desce.

Jak široce tyto desky zasáhly naši generaci jsem poznával, když jsem ještě na mejdanech a různých oslavách hrával na kytaru. Znal je skoro každý kluk, mnohé dívky. Komické bylo, když jsme sjížděli Vltavu a paralelně s námi jeli němečtí středoškoláci. V jednom z kempů si k nám nějací přisedli. Kamarád si s  nimi povídal  a pak prohlásil, že ti Němci neumějí vůbec německy! Tak jsme s nimi komunikovali anglicky. Popíjeli jsme, opékali a zpívali naše oblíbené songy. Od lidovek, přes folk až po rock. Když jsem zcela standardně nasadil orlíkovské Faschos (Za Ericha Honeckera, to jste byli krotký, teď maj dupat po Evropě vaše těžký botky, na to rychle zapomeňte, na dubový věnce, nikdo není zvědavej na východní Němce, faschos tu nechceme!…), tak  si „kluci německý“ někde od Kolína podupávali a pak nám říkali, že ti Sex pistols byli skvělí….

Méně úsměvnou historku měl kamarád, který hrál stejnou píseň na horské chatě za přítomnosti německých turistů. Ti se prý rychle zvedli a odešli…

Již od mala jsem byl otcem přes matčiny protesty stříhán tak nakrátko, že to v době doznívajících vlasů přes uši a nastupujících ježků s dlouhými vlasy na krku vypadalo poněkud zvláštně. Na jediné dovolené, na které jsme kdy s našimi byli, to mělo hezký efekt. Když jsem se vynořil z termálního bazénu, jedna domorodka překvapením vybuchla smíchem, že jsem ostříhán jako trestanec! Výhodu to mělo při vších. Zatímco jiní spolužáci byli prohlíženi na přítomnost hnid pečlivě, mě učitelky jen pohladily po mém tenisáku. Účes jsem neměnil a tak jedna z mých četných přezdívek byla Skín. Na gymplu si dokonce některé dívky myslely, že jím skutečně jsem.

Moje nejlepší kamarádka chodila s klukem, který si oholil hlavu, koupil bomber, oblíkl si džíny, natáhl kanady a hned při první procházce ho Romové pěkně zmlátili. To se mně stát nemohlo. Kromě vlasů, které jsem měl střižené opravdu na krátko a tím jsem předběhl módu konce minulého století, jsem se jako skin neoblékal. Ačkoli bych v pubertě jeden čas i chtěl. Ale to trvalo jen chvíli. Než se kromě Orlíku objevily další kapely a skupinky, které byly opravdu rasistické a nacistické.

Konečně proto taky nakonec přestal hrát i Orlík. A myslím, že to bylo dobře. Na koncertech jim začali ti blbečci hajlovat a prát se. Tak to zabalili. Stejně jako většina z nás, které zaujaly přímočaré věty typu: „Skinheadi ty nefetujou, z nich si hochu příklad ber, bez stříkačky ruku v ruce, za život bez drog se per“ (Perník), „Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ, Čech, Čech, Čech, tak narovnat se snaž,jsi Čech, Čech, Čech, tak Čechům dělej čest, přelez, přeskoč, ale nepodlez!“ (Čech), „Chlastejte tu klidně pivo na korbele, ale s křížem hákovým jděte do prdele“ (Faschos) nebo „Pivečko pijem a vesele žijem, desítku dvanáctku do sebe lijem“ (Pivečko),nebo  „Naše krásná zahrádko, zalejvaná krví, kdo tušil jak zakrátko, bolševik tě zmrví“ (Zahrádka).  Ona pivní poetika a siláctví, důraz na národní hrdost, nacionalismus oproštěný od třídního boje, ostrý antikomunismus a pochopitelně frustrace z přístupu úřadů k Rómům (a že se tato pachuť od té doby ve společnosti  moc nesnížila) holt byly chytlavé.

Ano, byli jsme puberťáci. Ale Orlík rozhodně nebyla nacistická, homofóbní nebo antisemitská kapela. Možná neuměle, určitě zjednodušeně a naivně dávala průchod tomu, co cítilo velké množství tehdejší mládeže.

O to více jsem byl zhnusen, když jsem  před pár lety v Brně na studentských slavnostech na koncertě Tří sester, což je kapela sice spřízněná, ale tíhnoucí spíše k hospodskému  punku a sprosťárnám, musel stát mezi hajlujícími primitivy.

Uvědomil jsem si, že kdo si z Orlíku chtěl něco do života vzít, ten to udělal. Bez ohledu na nacistické pohrobky cítím, že Orlík mnohé z naší generace ovlivnil pozitivně. Dospěli jsme, intelektuálně i světonázorově se vyprofilovali a názory už máme méně radikální. Mnohému  z tehdejších textů  a představ se dnes zasmějeme, s mnohým nesouhlasíme, ale za zastuzeného skinheada se sám sebe označit nezdráhám.

Takže vím, že ač nejsem skinhead, husita, natož nacista, tak že si nejen z nostalgie zase někdy Orlík pustím na plný koule...