Před čtvrtstoletím to pregnantně formuloval Josef Lux: “Život kolem nás není možné vtěsnat jenom do ekonomických kategorií”. Kvalitu života opravdu nelze měřit pouze HDP. Svědčí o tom také fakt, že řada nejbohatších zemí je na tom z hlediska kvality života nevalně. I u nás se pocit spokojenosti s životem vyvíjí v rozporu s růstem bohatství. Podle mě je důležité, soustředit se na sociální kapitál, tedy na budování oné sítě vztahů, která dává jedinci pocit fungujícího společenství. A také na obranu osobní svobody. Je docela možné, že za stagnující, či v některých parametrech dokonce klesající kvalitou života je právě špatný vývoj sociálního kapitálu a pocit ohrožení osobních svobod a jistot.
Zmiňovaný sociální kapitál, tedy zakořenění ve společnosti, ochota pomáhat druhým, jistota, že druzí pomohou mně ... S tím souvisí také rodinná politika, protože rodina je základ všech sociálních vazeb. Fakt, že se rodí málo dětí, je do velké míry, podle mého názoru, zaviněno právě i deficitem sociálního kapitálu a nejistotou ohledně budoucnosti světa, do nějž děti přivádíme.
Velmi důležitá je také podpora osobní svobody, protože to je to, za co jsme v roce 1989 bojovali. Tedy doufám, že to tak je, protože dnes to často vypadá, jako by mělo jít jen o onu ekonomickou prosperitu. Což je sice podmínka nutná, nikoli však postačující k vysoké kvalitě života. I v současném často zmiňovaném sporu o islám zastávám stanovisko, že na prvním místě je respekt k občanským svobodám a lidským právům, což platí jak pro hosty, tak pro domácí.
Pro mě osobně znamená udržitelný rozvoj a zvyšování kvality života schopnost obnovovat a rozvíjet naše zdroje a náš potenciál rychleji, než se stíhají vyčerpávat a zastarávat. Což si vykládám tak, že potřebujeme bojovat s demografickým deficitem a musíme daleko více investovat do vzdělávání a vědy. Děti jsou přece radost, naděje a budoucnost. Nové vynálezy nám pak ulehčují život.
