Sociálně-tržní hospodářství jako osvědčená a férová cesta k blahobytu V předvolebním období se to sliby „všechno pro všechny“ jen hemží. Kdekdo navrhuje zlepšení, převratné novinky, „revoluční“ nápady, realizaci svých snů.
To vše na pozadí faktu, že v současné době se naší ekonomice daří, platy rostou nejvíce za poslední 8 let, a to i profesích, které byly po léta opomíjeny. Při tomto pohledu bychom se všichni mohli radovat dnešního růstu růstu a prosperity.
Dnešní růst, přes všechna pozitiva, znamená, že srovnáme výši mezd s vyspělými západními zeměmi v horizontu desítek let. Navíc se v důsledku přetrvávající fiskální a sociální politiky rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. Výrazná většina zaměstnanců pobírá nižší než průměrný plat. Každá pátá rodina má problém vyjít měsíčně s příjmem bez dluhů a celých 5 procent obyvatel naší země nemá dostatečný a spolehlivý příjem ani na zajištění dostatku potravin. Bohužel jsou mezi nimi i rodiny s dětmi.
Když si představíme naši společnost pohledem příjmů, vypadá jako hruška. Může to být dobrá hruška, ale stále je to hruška, která má nejvíc toho dobrého dole, nebo přesněji v té spodní příjmové polovině. Není to tragédie, ale rozhodně to je podnět k zamyšlení, zda je hruška to nejlepší ovoce, ten nejlepší tvar pro naši společnost.
Když se podíváme na západ od našich hranic, třeba do Německa, jehož životní úroveň i platy by určitě většina z nás chtěla už zítra, tak stejný pohled na příjmovou strukturu ukáže, že německá společnost se tvarem spíše podobá jablku. Ano i tam jsou chudí, ale největší část společnosti je „uprostřed“ toho pomyslného jablka, tedy v oblasti vyšších příjmů. Je zřejmé, že pro moderní společnost je lepší býti jablkem než hruškou.
A když už se díváme na západ a jeho životní úroveň, stojí za to podívat se na to, jak toho dosáhl. Za našimi hranicemi, v Německu i v Rakousku, se po desítky let úspěšně uplatňuje mimořádně úspěšný a stále výborně fungující ekonomický model takzvaného sociálně-tržního hospodářství. Systém, který staví na férovém chování státu, firem i všech ostatních zapojených do ekonomiky a společnosti. Systém založený na soukromém vlastnictví, na usilovné práci v podmínkách tržní konkurence, na poctivosti, na respektu k zákonům a pravidlům, na sociální solidaritě a odpovědnosti všech zúčastněných, včetně zaměstnavatelů.
Sociálně-tržní hospodářství je čitelní a srozumitelné, stejně jako jablka a hrušky. Když říkáme „sociálně“ v označení sociálně-tržní, tak to v žádném případě neznamená socialisticky. Socialistického fungování jsme si v uplynulých dekádách užili dost. Socialistický nedostatek, zaostávání, rovnostářství a v neposlední řadě i socialistickou nezodpovědnost vůči sobě, a především vůči naším dětem – budoucí generaci. To socialismus z nás udělal levnou pracovní sílu pro Sovětský svaz, a ani čtvrt století po sametové revoluci jsme se z toho ještě nevzpamatovali.
Když říkáme „tržní“, tak neříkáme trh bez přívlastků. V dnešním globalizovaném světě musí i v tržním hospodářství fungovat systém brzd a protivah, bránící malé proti zneužívání tržní síly monopolů a oligopolů a vynucující si hospodářskou soutěž tak, aby lidé měli co nejlepší ceny. Takže zatímco zisk je cílem podnikání, pak je to prosperita, která je cílem hospodářství a zárukou svobody jednotlivců a sociálního smíru společnosti.
Sociálně-tržní hospodářství považuji za ověřenou a úspěchy potvrzenou cestu k vyspělé, moderní a bohaté společnosti spokojených lidí, protože fandí podnikání, svobodě a soukromému vlastnictví a současně k němu přiřazuje určité přesahy, jako je zodpovědnost za dlouhodobý rozvoj země, snaha o nekonfliktní a spokojenou společnost a přísné vynucování si pravidel hry na trhu a ochrana konkurenčního prostředí s cílem co nejlepšího života pro naše občany.
Férová pravidla pro všechny
V prvé řadě je třeba zajistit ochranu hospodářské soutěže tím, že začne řádně fungovat antimonopolní úřad a všichni sektoroví regulátoři. Tam, kde je potřeba, se zvýší jejich kompetence a zreformují se tak, aby plnili své úkoly. Tedy aby opravdu bránili zneužívání tržní síly monopolů a oligopolů a zajistili, aby jejich ceny nebyly vyšší než ostatních zemích EU v porovnání s platy. Především u operátorů, maloobchodních řetězců, dopravců a všech dalších, kteří v důsledku selhání konkurence uměle navyšují ceny nebo snižují kvalitu.
Současně musí reálně klesnout administrativní zátěž pro malé a střední podniky a živnostníky. Daňové zákony stále obsahují každý rok přes sto změn a jejich správným výkladem si dávno nejsou jisti ani daňoví poradci. Za sebemenší chybu nebo opomenutí ukládá daňová správa citelné a pro mnohé firmy likvidační pokuty. Stejně tak již zavedené kontrolní systémy jako EET nesmí představovat jen zátěž, ale stát jejich zavedení musí kompenzovat, například zjednodušením povinných výkazů.
Vyšší platy jsou tvořeny vyšší přidanou hodnotou
Klíčovým faktorem nižší životní úrovně jsou nízké mzdy. Samotné navyšování minimální mzdy před volbami není samo o sobě řešením problému. Skutečným řešením zvyšování mezd je zvyšovaní přidané hodnoty. Čím chytřejší, inovativnější, kreativnější či hodnotnější práci budeme dělat a následně prodávat, tím vyšší logicky budou mzdy. Nejlépe to ilustruje čerstvý příklad švédské technologické společnosti Ericsson. Podle informací z trhu bude firma propouštět 15 000 zaměstnanců v Evropě, v Asii. Nikoli však ve Švédsku, kde sídlí obchod, výzkum, vývoj či marketing firmy. Právě tyto činnosti jsou pro firmu nejhodnotnější i proto, že zajišťují budoucnost celé firmy.
Musíme proto podporovat firmy s vysokou přidanou hodnotou – tedy například s vlastním vývojem a finálním výrobkem na export – a to nejen ty veliké, ale především střední a malé. Protože právě malé a střední firmy v České republice vytvářejí přes 50 % HDP, zatímco v Německu to je celých 83 %. Stojíme na prahu digitální revoluce, která už probíhá českém průmyslu a přinese nevídané změny v oblasti služeb a veřejné správy. Musíme se rozloučit s pasivní hospodářskou politikou státu. Nelze nadále často ztrátovými dotačními a pojišťovacími programy podporovat montovny zahraničních investorů, kteří často musejí levnou pracovní sílu dovážet, subdodavatele, exportéry produktů s nízkou přidanou hodnotou. Podpora a rozvoj českých firem s cílem produkce výrobků a služeb s vyšší přidanou hodnotou je cestou k dobrým mzdám a platům.
Stabilita a předvídatelnost
Zodpovědný dospělý člověk není lhostejný k tomu, co bude zítra, za rok, za 10 let. Platí to v našem životě, stejně jako v podnikání, v zaměstnání. Každý, kdo něco vybudoval a je jedno, zda je to malá živnost, velký podnik nebo rodinný dům se zahrádkou, to chce předat další generaci. Proto každá nepředvídatelná událost, změna pravidel, změna podmínek ze strany státu přináší komplikace. Už jen samotný svět, nové technologie mění svět tak, že stát musí být předvídatelný a stabilní.
Rovněž mě není jedno, co bude s českým hospodářstvím, až budou moje děti dospělé. Pokud si mohu vybrat mezi hruškovou a jablkovou společností, tak jednoznačně věřím v ta jablka. Jsem přesvědčen, že cesta k bohaté moderní společnosti vede před lidský um a když se podíváme do naší historie, nemůžeme nevidět, že jsme natolik schopní a houževnatí, že se na cestu vysoké přidané hodnoty bez problémů zvládneme vydat.
Pavel Bělobrádek
Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace
