Takzvané strpění bylo u nás zavedeno již téměř před třiceti lety na základě mezinárodních smluv, ke kterým tehdejší Československo potažmo Česká republika začátkem devadesátých let přistoupila a před dvaceti lety tedy za vlády Miloše Zemana, podporované opozičně smluvní ODS Václava Klause, se tzv. „strpění“ cizince dostalo přímo do naší azylové legislativy. Fakticky k němu dochází v situaci, kdy cizinci není udělen azyl ani doplňková ochrana, ale právě na základě mezinárodních smluv a legislativy z devadesátých let nemůže být vyhoštěn (např. v jeho zemi probíhá válečný konflikt). Není tudíž pravda, že nyní s tímto nápadem nyní přišla EU a už vůbec ne, že kvůli rozhodnutí Evropského soudního dvora je požadována novela azylového zákona.
Skutečnost je taková, že ministerstvo vnitra v rámci své působnosti nechtělo udělit azyl několika problémovým žadatelům, ale vyhostit je zatím neměla kam, proto dotyčné pouze strpělo. Český soud, ale s takto tvrdým postupem nesouhlasil (požadoval udělení azylu) a obrátil se na Evropský soudní dvůr, aby ten rozhodl, zda ministerstvo vnitra má či nemá udělit azyl. Evropský soudní dvůr dal ale za pravdu ministerstvu vnitra a jeho přísnějšímu výkladu současné legislativy. Strpění je vůči cizincům daleko tvrdší opatření než azyl. Azylové řízení například trvá roky, je možné se v případě jeho neudělení odvolat a řízení a tedy i pobyt v ČR protahovat. Pokud azylant (nebo žadatel o azyl) spáchá např. loupež, tak ačkoli by měl jinak nárok na azyl, nově mu azyl udělen nebude. Samozřejmě v takovém případě si už dnes musí odpykat trest uložený soudem.
Ministerstvo vnitra využilo rozhodnutí evropského soudu a novelou, která je teprve v mezirezortním řízení, se výrazně zpřísňují podmínky pro udělení azylu a rozšiřují důvody pro jeho neudělení či odejmutí azylu osobám, které spáchaly závažný zločin. Tudíž „EU“ se nás tentokrát zastala proti národnímu soudu, který chtěl daleko mírnější režim pro problémové běžence.
Vzhledem k podvrženým informacím, které se šířili některými médii i prohlášeními části eurofobních politiků, byl svolán 24.10. podvýbor pro migraci a azylovou politiku v poslanecké sněmovně. Vše zde podrobně vysvětlila ředitelka Odboru azylové politiky MV ČR. Ačkoli byli pozváni všichni poslanci a senátor Ivo Valenta, byl jsem jediný nečlen tohoto podvýboru, který přišel. Je přízračné, že se nedostavil žádný poslanec zvolený za SPD T. Okamury ani nikdo z Trikolory, od nichž tento nesmysl zazníval. Zarážející také je, že někteří poslanci, kterým byl tento návrh osvětlen přímo ministrem vnitra, nepřestali desinformace šířit. Není nutné milovat EU a je třeba být k ní kritický. Nenabíhejme si však na fakenews a nešiřme je.
