Postavení rodin, ne postavení homosexuálů je v ČR problém

Česká společnost je velmi tolerantní a liberální. Přinejmenším ke gayům a lesbičkám. Mediální přestřelky v souvislosti Prague Pride 2011 jsou proto pro mě těžko pochopitelné. Ať se bývalí politici ODS (a jejich spolupracovníci) klidně přou se současnými politiky ODS, zda konzervativní politik má dát podobné akci svou podporu. Ať ale svými lekcemi z politologie neobtěžují společnost.

Nesrovnatelně závažnějším a doslova celospolečenským problémem (který nikdo skutečně neřeší) je postavení rodin. Česká společnost je ve vážné demografické krizi. Logicky bychom očekávali, že se politici budou zabývat především existencí národa v následujících desetiletích, nedostatkem pracovních sil, plátců do důchodového, sociálního a zdravotního systému. Místo toho už několik dní řeší, zda se úředník z Hradu vyjadřuje o homosexuálech dostatečně korektně a média znesvářeným stranám suplují rozhodčí.

A tak si jako předseda parlamentní strany dovolím navrhnout, abychom význam slova deviace přenechali lingvistům a začali se už konečně zabývat tím, že se mezi lety 1990 a 2010 narodilo o milion dětí méně, než naše republika potřebuje pro zdravý rozvoj. Tím, že podle ověřených údajů OECD nemá 10 % českých žen děti a z toho 30 % z nich jsou vysokoškolačky! Tím, že ve Švédsku a Francii mají průměrně přes dvě děti na plodnou ženu, a proto na rozdíl od Čechů nevymírají. Tím, že se nám kdesi zadrhly slibované částečné úvazky pro maminky, že se nám jaksi nedaří proklamovaná prorodinná politika státu.

Hlas příznivců i odpůrců pochodu homosexuálů lze slyšet dostatečně. Za práva českých rodin se nikdo už tak hlasitě nebere. Proto jsem převzal záštitu nad Pochodem pro rodinu, který se koná ve stejný den jako pochod gayů a lesbiček. Ačkoliv není akcí prvoplánově protestní a není namířen proti homosexuálům, vyvolal mnoho vášní. Pravdou je, že kdyby se konal v jiný den nebo v jiné souvislosti, média by ho velmi pravděpodobně nechala zcela bez povšimnutí. I to je vzkaz o stavu české společnosti, i to je symbol toho, co považujeme za skutečně důležité...

vyšlo v HN