Nemocným s roztroušenou sklerózou se nedostává potřebné léčby.

Jen abychom si to ujasnili - léčba pacienta, který užívá interferony, stojí kolem 280 tisíc korun ročně. Pro srovnání, březnová výplata vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády Nagyové činila 273 tisíc Kč a projekt IZIP nás bude pomalu stát už dvě miliardy, aniž by bylo jasné, zda skutečně bude funkční.

Jásám roztroušenou sklerózou trpím. Lékaři ji u mě diagnostikovali ve dvaceti čtyřech letech. Vyzkoušel jsem si tak na vlastní kůži, že takto nemocným se "z minuty na minutu" zcela změní život, aniž by na tom měli vinu.

Pro mě to znamenalo změnit plány o budoucím zaměstnání, na které jsem se právě šestým rokem připravoval vysokoškolským studiem, rezignovat na některé záliby, sport, došlo ke komplikaci ve vztazích... Naštěstí mám skvělou rodinu, která mi je oporou. Měl jsem velké štěstí a byl jsem do projektu biologické léčby zařazen, injekce s interferony si aplikuji již mnoho let a na léčbu reaguji velmi dobře. Co by ale následovalo ve chvíli, kdybych nedostával potřebnou léčbu včas, není těžké domyslet. Postupné zhoršování zdravotního stavu a nástup invalidity.

Zažil jsem si, co je to být občanem druhé kategorie. Poznal jsem díky roztroušené skleróze v zaměstnání zlehčování mého zdravotního stavu, nerespektování rozhodnutí posudkového lékaře, porušování zákoníku práce i dalších právních předpisů.

Na politiku jsem se nedal pro nějakou svoji neukojitelnou touhu po moci, ale protože jsem svoje povolání nemohl důstojně vykonávat ani ve státní správě! Byl jsem ve správný čas na správném místě a našel jsem poslání, které zvládám a naplňuje mě. Ale co ostatní nemocní?
Jako předseda parlamentní strany, jako sklerotik a jako občan cítím povinnost se nemocných s roztroušenou sklerózou rázně zastat.

Nechci diskutovat o tom, že neléčený pacient je ve výsledku pro stát daleko dražší. Že prevence je vždy levnější. Jsou totiž věci, které se na peníze přepočítat nedají. A mezi ty zdraví a lidský život rozhodně patří! Chaos ve zdravotnictví, snaha ze zdraví udělat zboží, zprivatizovat veřejný prostor a hlavně neurčení priorit ve zdravotnictví vede k takovýmto koncům. Na jedné straně unikají miliardy, na druhé mladí lidé mohou jen pozorovat, jak postupně přestávají ovládat svoje tělo.

Dospěl čas, kdy lidé musí zvolat A DOST! Chci vzkázat ministru zdravotnictví i pojišťovnám, že pokud opakovaně dochází k této situaci, jsem odhodlán postavit se za neléčené pacienty všemi dostupnými prostředky, včetně občanských nepokojů. Tady už totiž přetekl pohár!

Hospodářské noviny | 24.1.2012 | Rubrika: Názory | Strana: 8