Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Svobodné volby! Svobodná média!

Sedmnáctý listopad a čtvrt století po něm, to je bezpochyby námět hodný řádného zkoumání a reflexe. 

Zaměřím se však pouze na jednu věc, jeden hodně důležitý slogan:

 

Sedmnáctý listopad a čtvrt století po něm, to je bezpochyby námět hodný řádného zkoumání a reflexe. Je to námět pro politology, historiky, sociology, spisovatele, dramatiky, někdy i psychiatry...

 

Zaměřím se však pouze na jednu věc, jeden hodně důležitý slogan:

 

SVOBODNÉ VOLBY!

To tehdy volali lidé na ulicích a náměstích. Svobodné volby už máme. Ale jak se vnímání onoho sloganu – tehdy zcela jednoznačné – za těch 25 let proměnilo?

 

Dovolím si k tomu učinit tři krátké poznámky: o jedné iluzi, o jedné deziluzi a o jedné naději, které se podle mě s termínem svobodné volby za ono čtvrt století pojí.

 

Ona iluze spočívá v dobovém volebním hesle: „Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny!“

 

Toto zvolání na jedné straně stavělo na revolučním étosu a sdílené potřebě jednoty. Zároveň ale vycházelo vstříc zažité představě, že stranictví je zkorumpované dobou totality. Sám termín „partaj“ měl jasně pejorativní nádech a v podstatě byl synonymem pro tyranii.

 

Jenomže tehdejší vládnoucí partaj ve skutečnosti představovala pravý opak stranictví. Pravý opak demokratické soutěže. A to jak ve vztahu k veřejnosti, kde si svou moc pojišťovala v ústavě zaručenou „vedoucí úlohou“. Tak směrem dovnitř, kde uplatňovala takzvaný „demokratický centralismus“.

 

Politické strany se nakonec v demokratické soutěži prosadily. Lidé pochopili, že nabízet všechno všem neznamená svobodu, ale totalitu a že skutečná demokracie spočívá ve střetu různých zájmů, hodnot a programů.

 

Ale nedůvěra ke stranictví svým způsobem přežívá dodnes. A láká ty, kteří by tu opět – stejně jako OF, ale už bez onoho revolučního étosu – chtěli být pro všechny.

 

Po iluzi přišla deziluze: svobodné volby, o které jsme před 25 lety tolik stáli, lákají stále méně lidí.

 

Dříve, než se podařilo zcela rehabilitovat pojem stranictví, udělali straničtí lídři tolik chyb, že to mnoha občanům znechutilo nejen tyto lídry, ale samotnou zastupitelskou demokracii.

 

Bez dlouholeté demokratické tradice, bez povědomí o významu institucí, se prostě snadno stane, že je lidé ztotožní s těmi, kteří je vedou. Špatný vůdce rovná se pak automaticky špatná instituce.

 

Zde dochází k druhému paradoxu. Komunisté, kteří sami zničili demokratické stranictví, znechutili tento pojem lidem. A odpor k chybujícím vůdcům vedl u mnohých k potřebě nahradit demokratické instituce právě silnými vůdci.

 

Nyní jsme tedy v situaci, kdy bychom se od iluze a následné deziluze potřebovali dostat k naději. V čem spočívá? Přeci stále v tom, co jsme chtěli na počátku: ve svobodných volbách.

 

Demokracie je přece změna. A ta změna přichází každé čtyři roky. V tom je ta naděje. V tom, že strany se pod tlakem změní. A že nebudou dávat lidem důvod k tak hluboké deziluzi.

 

Změna je však i na voličích – je na nich, aby nepodléhali iluzi, že tu někdo umí být pro všechny, že umí zařídit vše a přijali fakt, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.

 

Pokud mohu říci dvě věty sám za sebe a za KDU-ČSL, my už jsme onou nutnou změnou prošli dvakrát: Poprvé, když jsme ze sebe museli smýt nános národní fronty, s čímž jsme de facto začali už před listopadem 1989. Podruhé po roce 2010, když jsme dočasně vypadli ze Sněmovny.

 

Je na nás, na politicích, abychom lidem dali naději, že SVOBODNÉ VOLBY jsou stále tím, po čem jsme volali a co jsme chtěli v čase Sametové revoluce. Je na nás, abychom sloužili institucím, ne aby instituce sloužily nám. Je na nás, abychom byli státníky, ne politikáři.

 

Musí nám jít o to, aby svobodné volby nebyly pro lidi ani iluzí, ani deziluzí, ale aby v nich viděli to, čím skutečně jsou: šancí rozhodovat o budoucnosti země.

 

Volba nemůže být doopravdy svobodná, když není informovaná. Musím vědět, co volím, proč volím a co mi to přinese. Musím vědět, že jde o standardní stranu, s jasným programem, která plní sliby. V opačném případě lidé buď hlasují nohama, nebo volí charismatické populisty.

 

Závěr si vypůjčím od našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“

 

To tehdy volali lidé na ulicích a náměstích. Svobodné volby už máme. Ale jak se vnímání onoho sloganu – tehdy zcela jednoznačné – za těch 25 let proměnilo?

 

Dovolím si k tomu učinit tři krátké poznámky: o jedné iluzi, o jedné deziluzi a o jedné naději, které se podle mě s termínem svobodné volby za ono čtvrt století pojí.

 

Ona iluze spočívá v dobovém volebním hesle: „Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny!“

 

Toto zvolání na jedné straně stavělo na revolučním étosu a sdílené potřebě jednoty. Zároveň ale vycházelo vstříc zažité představě, že stranictví je zkorumpované dobou totality. Sám termín „partaj“ měl jasně pejorativní nádech a v podstatě byl synonymem pro tyranii.

 

Jenomže tehdejší vládnoucí partaj ve skutečnosti představovala pravý opak stranictví. Pravý opak demokratické soutěže. A to jak ve vztahu k veřejnosti, kde si svou moc pojišťovala v ústavě zaručenou „vedoucí úlohou“. Tak směrem dovnitř, kde uplatňovala takzvaný „demokratický centralismus“.

 

Politické strany se nakonec v demokratické soutěži prosadily. Lidé pochopili, že nabízet všechno všem neznamená svobodu, ale totalitu a že skutečná demokracie spočívá ve střetu různých zájmů, hodnot a programů.

 

Ale nedůvěra ke stranictví svým způsobem přežívá dodnes. A láká ty, kteří by tu opět – stejně jako OF, ale už bez onoho revolučního étosu – chtěli být pro všechny.

 

Po iluzi přišla deziluze: svobodné volby, o které jsme před 25 lety tolik stáli, lákají stále méně lidí.

 

Dříve, než se podařilo zcela rehabilitovat pojem stranictví, udělali straničtí lídři tolik chyb, že to mnoha občanům znechutilo nejen tyto lídry, ale samotnou zastupitelskou demokracii.

 

Bez dlouholeté demokratické tradice, bez povědomí o významu institucí, se prostě snadno stane, že je lidé ztotožní s těmi, kteří je vedou. Špatný vůdce rovná se pak automaticky špatná instituce.

 

Zde dochází k druhému paradoxu. Komunisté, kteří sami zničili demokratické stranictví, znechutili tento pojem lidem. A odpor k chybujícím vůdcům vedl u mnohých k potřebě nahradit demokratické instituce právě silnými vůdci.

 

Nyní jsme tedy v situaci, kdy bychom se od iluze a následné deziluze potřebovali dostat k naději. V čem spočívá? Přeci stále v tom, co jsme chtěli na počátku: ve svobodných volbách.

 

Demokracie je přece změna. A ta změna přichází každé čtyři roky. V tom je ta naděje. V tom, že strany se pod tlakem změní. A že nebudou dávat lidem důvod k tak hluboké deziluzi.

 

Změna je však i na voličích – je na nich, aby nepodléhali iluzi, že tu někdo umí být pro všechny, že umí zařídit vše a přijali fakt, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.

 

Pokud mohu říci dvě věty sám za sebe a za KDU-ČSL, my už jsme onou nutnou změnou prošli dvakrát: Poprvé, když jsme ze sebe museli smýt nános národní fronty, s čímž jsme de facto začali už před listopadem 1989. Podruhé po roce 2010, když jsme dočasně vypadli ze Sněmovny.

 

Je na nás, na politicích, abychom lidem dali naději, že SVOBODNÉ VOLBY jsou stále tím, po čem jsme volali a co jsme chtěli v čase Sametové revoluce. Je na nás, abychom sloužili institucím, ne aby instituce sloužily nám. Je na nás, abychom byli státníky, ne politikáři.

 

Musí nám jít o to, aby svobodné volby nebyly pro lidi ani iluzí, ani deziluzí, ale aby v nich viděli to, čím skutečně jsou: šancí rozhodovat o budoucnosti země.

 

Volba nemůže být doopravdy svobodná, když není informovaná. Musím vědět, co volím, proč volím a co mi to přinese. Ksdyž jsem při svém zvolení předsedou v roce 2010, řekl jsem:"S Lidovou stranou nejsou spojena jenom jména politiků, ale i intelektuálů. Namátkou Vladimír Justl, Pavel Tigrid, Pavel Pecháček. Poslední dva byli novináři spjati úzce s bojem proti totalitě. Ať už v ČSL, nebo později v emigraci. Z nich si musíme brát příklad a dávat je za příklad jiným. 
Učme se od nich, že nemůžeme dávat náš neúspěch za vinu médiím. Berme média taková, jaká jsou. A braňme princip svobody slova, protože svoboda slova je důležitějším pilířem demokracie, než parlament. Ten jsme měli i za totality, ale bez svobody slova nám byl k ničemu." Jenže média hrála můj bonmot a co jsem poslouchal ve třinácti. A mnozí z nich se nyní diví, a odcházejí z médií, že nemohou psát, podle svého svědomí...

 

Závěr si vypůjčím od našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“

Volně  předneseno při slavnostním shromáždění ve federálním shromáždění (Národní muzeum)

Autor: Pavel Bělobrádek | úterý 18.11.2014 8:36 | karma článku: 12,18 | přečteno: 709x
  • Další články autora

Pavel Bělobrádek

Dostatek domovů pro seniory

Náš Královéhradecký kraj má největší zastoupení lidí starších šedesáti pěti let. Proto je třeba pokračovat v budování domovů pro seniory a domovů s pečovatelskou službou.

21.9.2020 v 8:41 | Karma: 7,72 | Přečteno: 450x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Pavel Bělobrádek

Vzdělání, ale i výchova

V naše kraji se díky spolupráci neziskovek i krajského zastupitelstva podařilo v mnohém unikátní spojení výuky etické a environmentální výchovy.

18.9.2020 v 10:10 | Karma: 6,01 | Přečteno: 200x | Diskuse| Politika

Pavel Bělobrádek

Krása našeho nářečí

Mám moc rád naše nářečí. Pomalu již mizí a je nahrazováno hovorovou češtinou. Je to logické, školka, škola, televize a internet pomalu a jistě unifikují češtinu.

17.9.2020 v 10:03 | Karma: 0 | Přečteno: 87x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Zdraví máme jenom jedno

Na této větě se asi všichni shodneme. Mnohé sami můžeme ovlivnit životním stylem i opatrností. Na druhé straně, jak se říká, nemoci nechodí po horách, ale po lidech.

15.9.2020 v 10:01 | Karma: 0 | Přečteno: 105x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Přehrady sucho nevyřeší

Letos konečně začalo normálně pršet. Na většině území tak skončilo katastrofální zemědělské sucho. Vyhráno ale opravdu není.

14.9.2020 v 9:59 | Karma: 5,39 | Přečteno: 70x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Pavel Bělobrádek

O vodě, trávě a budoucnosti

Začala nám sena. Uvědomil jsem si přitom, jak mě před pár lety zarazilo, když mě nezávisle na sobě vrstevník a dva mladí kluci řekli, že nemáme udržovanou zahradu.

11.9.2020 v 9:57 | Karma: 0 | Přečteno: 85x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Pavel Bělobrádek

Šmejdi opět okrádají důchodce!

Obrátila se na mě dcera nemocné osmdesátileté paní, která dostala dopis od energetických šmejdů, kteří ji nutili k zaplacení částky 12 500 Kč (tj. zhruba celého jejího jednoho důchodu).

10.9.2020 v 9:55 | Karma: 0 | Přečteno: 111x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Babičky a dědečkové jsou důležití

Od svých babiček a dědů jsem se hodně naučil. Z jejich vyprávění, způsobu života, práce i osudů. Jak těžké bylo procházet válkami, krizemi a osobními tragédiemi. Nakonec i nemocí, nemohoucností a odchodem na věčnost.

6.5.2020 v 8:34 | Karma: 7,88 | Přečteno: 158x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Je čas nastartovat ekonomiku

Čas razantních opatření, mimořádných postupů, improvizací a také pochopitelných chyb v situaci, s níž nikdo neměl zkušenost, se chýlí ke konci. Je třeba obnovit řád, fungující systém a co nejvíce se vrátit k normálu.

5.5.2020 v 8:30 | Karma: 0 | Přečteno: 116x | Diskuse| Občanské aktivity

Pavel Bělobrádek

Koronavirus jako výzva

Musím poděkovat všem, kteří se v této složité době chovají zodpovědně a snaží se minimalizovat riziko šíření nákazy zejména na seniory a nemocné.

4.5.2020 v 10:25 | Karma: 7,35 | Přečteno: 102x | Diskuse| Hradec Králové

Pavel Bělobrádek

Pravda o nápadu EU zavést institut strpění cizinců

V RC Monitoru 20/2019 se objevila poznámka o zavedení institutu strpění cizince jako nápadu EU, s povzdechem, že o tom většina médií mlčí. Vysvětlím, proč se tato zpráva objevila zejména na desinformačních a eurofobních webech.

6.11.2019 v 10:37 | Karma: 14,07 | Přečteno: 601x | Diskuse| Politika

Pavel Bělobrádek

Chápeme až příliš dobře, co se kolem děje, pane Pehe

Jiří Pehe v březnu publikoval v Deníku N a na ČRo plus reakce na můj komentář o budoucnosti KDU-ČSL. Jsem za reakci rád, ovšem její styl a některé v ní obsažené teze musím zásadně odmítnout.

15.7.2019 v 11:24 | Karma: 25,34 | Přečteno: 591x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Pavel Bělobrádek

Ještě jednou o tom, proč se KDU-ČSL rozhodla pro samostatnou kandidátku

Čeština je krásný jazyk. Když David Klimeš píše o volbách předsedy Senátu – tak „se centristé nedohodli“. Všimněte si prosím toho krásně neutrálního SE.

3.12.2018 v 12:43 | Karma: 17,71 | Přečteno: 738x | Diskuse| Politika

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek: V kauze Babiš nejde „jen“ o vládu

Případný pád vlády je samozřejmě pro ty, kteří v ní sedí, docela zásadní. V kauze Babiš jde však o daleko důležitější věci. V sázce jsou národní jednota, hodnoty 17. listopadu či právní stát.

23.11.2018 v 12:58 | Karma: 11,25 | Přečteno: 281x | Diskuse| Politika

Pavel Bělobrádek

Maminky si zaslouží lepší penze

Je dobře, že vláda chce zvyšovat penze. Hnutí ANO tak změnilo názor, protože v předchozím kabinetu se stavělo proti a ČSSD s KDU-ČSL ho musely přehlasovávat. Ale je tu jedna skupina, na kterou vláda stále nemyslí: matky. Ty si zas

31.5.2018 v 15:59 | Karma: 7,22 | Přečteno: 144x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Masaryk, vlastenci a ”vlastenci”

Minulý týden se nám roztrhl pytel s masarykovskými citacemi a vzpomínkami. Je to logické, slavili jsme 168 let od narození prezidenta Osvoboditele.

13.3.2018 v 17:20 | Karma: 20,12 | Přečteno: 794x | Diskuse| Politika

Pavel Bělobrádek

Nemíchejme jablka a hrušky

Sociálně-tržní hospodářství jako osvědčená a férová cesta k blahobytu V předvolebním období se to sliby „všechno pro všechny“ jen hemží. Kdekdo navrhuje zlepšení, převratné novinky, „revoluční“ nápady, realizaci svých snů.

20.10.2017 v 9:27 | Karma: 9,32 | Přečteno: 222x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Teď musíme řešit bolesti úspěchu

Velké strategické investice a s nimi spojené státní investiční pobídky do regionů přinášejí vyšší zaměstnanost. Ukazuje se však, a lidé z takto „úspěchem postižených“ regionů velmi dobře vědí, že velké investice způsobují problémy

19.10.2017 v 14:14 | Karma: 0 | Přečteno: 103x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Rodina na prvním místě

Náš volební program má přes dvě stovky konkrétních bodů. Ale všechny lze nakonec popsat jednou větou: to vše děláme pro rodinu a pro naše děti, aby se jim u nás dobře žilo.

18.10.2017 v 9:06 | Karma: 0 | Přečteno: 124x | Diskuse| Společnost

Pavel Bělobrádek

Pro naše děti, pro naši budoucnost

Bez dětí nemá naše země budoucnost. Nebude mít kdo vydělávat na penze, na práci budeme muset dovážet cizince a Česká republika ztratí svou identitu a kulturu. Proto KDU-ČSL dlouhodobě podporuje výchovu dětí.

13.10.2017 v 15:27 | Karma: 0 | Přečteno: 82x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 222
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1405x
Originální osobnost. Jako každý jiný. Ještě že máme DNA. Jinak také manžel, táta, veterinář, textař, bývalý předseda KDU-ČSL, zastupitel a poslanec.

Zadavatel a zpracovatel: KDU-ČSL